V minulých dnech změnila doména secondlife.cz majitele. Udělali jsme tím z našeho pohledu (konkrétně Martin Dvořák, který firmu beVirtual vede) poslední pomyslnou tečku za tímto projektem.
Jak můžete vidět na webu secondlife.cz, je pořád aktivní a projekt má své fanoušky. Já osobně jsem v “eselku” nebyl už možná tři roky – zhruba v té době skončil hype kolem “prvního virtuálního světa napojeného na reálnou ekonomiku” a v té době skočil i větší byznys kolem toho. To lze vypozorovat i z webu autora SLka www.lindenlab.com – ty tam jsou např. ohromující čísla utracených peněz za posledních 24 hodin nebo aktuální kurz amerického dolaru v poměru s Linden Dollary. Už jen vzpomínat také můžeme na virtuální bankomaty Raiffeisenbanky…
Kde byla chyba
Já jsem od začátku nebyl velkým favoritem pouštět se do SL více než jen jako do průzkumu něčeho nového, o čem bychom měli vědět a případně to využít pro nás nebo naše klienty. Postupem času jsem uměl pojmenovat konkrétní důvody proč si myslím, že tento konkrétní virtuální svět nemá masovou budoucnost. Bylo to jednoduché – špatné technické řešení:
- tlustý klient – SL se spouštěl samostatným programem, který se musel stáhnout, nainstalovat, dlouho startoval. Měl tuším přes 20MB a třeba jednou měsíčně bylo nutné stáhnout novou aktualizovanou verzi.
- hardwarově náročná a přesto ošklivá grafika
- relativně složité ovládání
- a nakonec to Linden Lab zabíjel, zpočátku občas, později zásadně, svými přetíženými servery; to způsobovalo zasekávání postaviček, dlouhé načítání objektů (nebe, domy, lavičky, …) atp. Takže ti, kteří překonali první tři body, často otrávila dříve či později nepoužitelnost.
Dodnes věřím, že podobný virtuální, lépe řečeno 3D svět má budoucnost. Vizuální komunikace je člověku nepřirozenější. Věřím, že je jen otázka času než nějaký nový lépe udělaný vznikne a pak se snadno rozšíří mezi lidi. Ale musí to mít intuitivnější ovládání a hlavně – musí to být přímo v prohlížeči (ve Flashi, v HTML5, ..). Možná to bude rozšíření nebo dokonce náhrada Facebooku…
Ponaučení
V době, kdy se Martin začal naplno věnovat SLku, já začal ředitelovat Benetu. Beneta měla tenkrát možná 15 lidí, hezké reference (třeba Generali nebo CzechInvest), certifikaci kvality systému řízení ISO 9001 a další prestižní členství a certifikace, interní vlastní systém pro řízení zakázek, doživotní záruku na software, propracované nabídky, krásné vizitky a špičkové marketingové konzultanty z Mark BBDO.
A Martin? Jediná nabídka SL byla na webu Benety, schovaná tuším někde v sekci “Doplňkové služby”. Takže neměl ani web, ani vizitky, firmu s historií a dokonce ani “mladou a dynamickou firmu”.
A přesto Beneta soutěžila o zakázky s desítkami či stovkami dalších firem v otravných výběrových řízeních, při tom všem úsilí měla pár nových zakázek měsíčně a jemu tak nějak skoro samy padaly objednávky do klína.
Takže kde byl rozdíl?
PRODUKT
Ten zásadní rozdíl byl v tom, že měl inovativní rodukt, který zákazníci chtěli, a zároveň byl jediným dodavatelem v ČR.
(Tím nesnižuji Martinovo roli a schopnosti to celé rozjet, správně komunikovat s novináři atp.)
MARKETING (aneb zase produkt)
Navíc (pravdivé) příběhy o lidech kteří “prodejem vlasů a očí vydělávají statisíce měsíce” nebo o tom jak do SL vstupuje IBM, Microsoft nebo třeba J&T byly zajímavé pro média, která nám tak dělaly reklamu v hodnotě milionů korun zdarma. Však mrkněte na nekompletní seznam: http://secondlife.cz/napsali-o-nas.
Já osobně jsem si z toho odnesl dvě ponaučení:
- Je fakt dobré dělat něco unikátního (co zároveň zákazníci chtějí)
- Dobrý produkt se fakt prodává sám (jasně, je třeba jít tomu štěstíčku naproti)
Snažím se to promítnout do všeho, co od té doby dělám.
Zajímavé. Já 3D online světu totálně nevěřím. Je to bublina, hype. Splakla a už se znova nenafoukne.
Důvod: když se real-world analogie v digitálním světě uchytí, tak proto, že usnadňují ovládání/chápání. Přinášejí cosi abstraktního ve srozumitelnější, intuitivní podobě. Příklady: touch ovládání, ikonky a okna, tlačítka, páčky, knížka se stránkami v iBooks atd.
Second-Life a jemu podobné 3D světy se soustředí na otrocké napodobování fyzického rozložení světa (ulice, domy, obchody) nicméně tím pohodlí pro užívání zhoršují, nikoliv zlepšují. Obchody vyskládané do řady v ulici nejsou jednodušší na používání než vhodně (typo)graficky zpracovaný seznam (s vizuálními náhledy) na webové stránce. Není hodnotou, že musím otrocky někam dostrkat svého virtuálního panďuláčka.
A žádný technicky sebe-lepší SL (s rychlými servery a tenkým klientem) se neprosadí, dokud někdo nenajde problém, jehož řešení prostorová paralela zásadně usnadňuje.
To mas asi pravdu Jakube, ale ne nutne musi 3D svet vypadat jako kopie realneho sveta. Treba veci typu “den otevrenych dveri s univerzitou XY” nebo “vyuka jazyku” nebo “ukazka luxusnich apartmanu” atp. fungovaly myslim dobre..
A ty ulice/hospody/lavicky/diskoteky… co popisujes, tak slouzily spise jako meeting pointy nebo “chat roomy”.
Pingback: Startup sales – Jak prodavat neco, co jeste neexistuje | Petr Ocasek
Vďaka podporu zdieľanie takéhoto náročných myslel, , kus písanie jee
pekné , too je dôvod, prečo soom si prečítal to úplne
Pingback: Konec byznysu „českého SecondLife“. Ale stálo to za to. - Secondlife-Czech
Pingback: Historie CZ/SK komunity v Second Life - Secondlife-Czech