Už dlouho mám v profilu na Facebooku uvedeno v kolonce „víra“ tohle:
Každý se má postarat sám o sebe. Když nemůže, musí se o něj postarat rodina. Pokud to není možné, musí se postarat stát.

Dnes jsem se z článku Muži z Hradu porušují ústavu dozvěděl, že americký politolog Michael Novak to definoval trošku lépe:

„Občanská spoolečnost je morální realita pojmově předcházející stát. Autonomní občané se snaží uspokojit své sociální potřeby nejprve vytvářením svých vlastních společenských organizací a na stát se obracejí teprve jako na poslední východisko, když vše ostatní selže.“

V zásadě veškeré přerozdělování (dotace) považuji za neefektivní a pokřivující trh. Náklady na rozdělování dotací spolu s tím, že část z nich „se prostě utratí aby se peníze nemusely vracet“ způsobí, že jen část peněz skončí tam kde jsou potřeba. Do doby, dokud nebude náš státní rozpočet v plusu, bychom měli dotace tolerovat jen u strategických oborů kde je nutná soběstačnost.

(To samé se týká důchodů – 2.6 milionu let jsme je nepotřebovali a najednou tu máme důchodovou krizi. Nestačilo by prostě lidem vysvětlit, že si buď musí našetřit nebo se o ně budou starat potomci?)